sobota 14. ledna 2012

Review: Ztracený symbol


Ztracený symbol - The Lost Symbol
Autor - Dan Brown
Počet stran - 460
Vydáno - 2010
Nakladatelství - ARGO

Anotace

Tentokrát se děj románu neodehrává na evropské půdě, ale přímo v hlavním městě spojených států ve Washingtonu, a dotýká se samotných základů americké státnosti.
Děj románu je nahuštěn do pouhých dvanácti hodin, jedna akční scéna střídá druhou. Pohybuje se v krátkých úsečných kapitolách. Ve zběsilém tempu proběhne všemi známými prostorami Washingtonu, a ve všech se v nějaké podobě vyskytují zednáři.


Recenze

Ač jsem měla trochu strach, jak se vypořádám s obrazovou stránkou knížky - přeci jen Tom Hanks ve filmové verzi Roberta Langdona exceloval, byla jsem naprosto pohlcena dějem, takže jsem neměla ani trochu pocit, že by mi zážitek kazilo cokoliv z filmových verzí DaVinci Code a Angels&Demons. Už po pár stránkách jsem začínala propadat stylu jakým je celá kniha napsaná a musím říct, že ačkoliv se děj odehrává během pár hodin je fantasticky vykreslen do nejmenších detailů.

Postava profesora - symbologa - je sama o sobě fascinující. Jeho cynismus je až úsměvný v porovnání se záhadami, které ho obklopují a nutí uvěřit a zároveň jeho houževnatost a odhodlání pomoci zachránit přítele Petera ukazuje jeho charakter a lidskost. Hodně mne zaujalo, že ač je Robert Langdon symbolog, raději by se vzdal všech symbolů a zachránil život svých přátel.

Jak jsem očekávala, po boku Roberta se objevuje žena, inteligentní, vzdělaná a odhodlaná. Katherine, sestra uneseného zednáře, neváhá porušit všechny dávné sliby, jen aby se dopátrala pravdy. Hodně se mi líbilo, že se nejedná o nějakou prostoduchou dívenku, ale o zralou ženu, která se nebojí vzepřít rozumu a jít za tím, co jí skrytá tajemství a symboly ukazují. V kontrastu k ní je další ženská postava Inoue Sató, ředitelka Bezpečnostní kanceláře CIA. Krutá, nelítostná a odhodlaná obětovat životy nevinných lidí, jen aby se dostala k tomu co chce. Nebo možná ne, nikdo není jenom černý nebo bílý.

O řádu Svobodných zednářů jsem toho slyšela hodně, ale vůbec jsem netušila kdo všechno k nim patřil a hlavně, kam až jejich „moc“ sahala. A že by se jejich znaky nacházely v samotném Washingtonu, to mne vůbec nenapadlo. Tak jako jsem nikdy neslyšela o „noetice“.

Celou dobu jsem přemýšlela proč se to všechno děje, proč Malach – únosce, dělá to co dělá. Říkala jsem si, že spousta fanatiků je schopná kvůli „malým“ věcem rozpoutat peklo na zemi, ale proč ta nenávist. Bylo až fascinující poodkrývat skrytou tvář pravdy a dávných poselství ať v ně věříme nebo ne.

Kniha je tak perfektně napsaná, že jsem si v jeden okamžik až říkala, že to takhle snad skončit nemůže. A ano, neskončilo, i když pro někoho jako já kniha spíše vypustila na světlo více otázek než odpovědí. Ale to by snad u takového žánru mělo být.

Po přečtení 460ti stran jsem zůstala v němém úžasu zírat na poslední řádky a tak nějak jsem doufala, že přeci nějakou odpověď dostanu, ale pravdou je, že takhle je to lepší. Jen doufám, že to není poslední román s tak kvalitně propracovanou tématikou a hlavně s nevyvratitelnými fakty o které se opírá.

Oba čteme Bibli velmi čile, však ty čteš černé, kde já bílé.“ William Blake

9 komentářů:

  1. Hodně lidí Dana Browna kritizuje, že si prý vymýšlí a kdesi cosi, ale mě jeho knížky fascinují, tahle mi leží v šuplíku a čeká, až na ní přijde řada, moc se na ní těším :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sice jsem se prvně zdráhala, všude se o něm psalo, ale nakonec jsem mu propadla :) Teď si šetřím na Digitální pevnost

      Vymazat
  2. Já jsem na to byla podobně, pak jsem ale vzala do ruky Šifru mistra Leonarda a byla jsem ztracená :)

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že tohle je nejpovedenější knížka ze série. Těším se, až budu mít čas přečíst si od Browna další knížky.
    PS: hezká recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím nemůžu posoudit, s Langdonem jsem četla jen tuhle, ale líbí se mi Anatomie lži. A hlavně celkově jeho styl, jakým píše.
      PS: díky :)

      Vymazat
  4. Já si nemyslím, že je to nejlepší knížka od Browna.. ani v nejmenšim, Anděle a démony jsem četla asi čtyřikrát a kdybych měla čas, pustila bych se do nich znova.. Šifru to samý.. a Ztracený symbol? vůbec nemám chuť se k němu vracet.. ale tak, každýmu se líbí něco jinýho :) .. doufám, že Brown brzo napíše něco dalšího!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím víc jsem toho od něj četla, tím míň mám chuť si přečíst něco dalšího, ale stejně neodolám. :D jen je mi líto, že je tak moc předvídatelný.

      Vymazat
  5. parádní recenze, opravdu se mi líbí jak píšeš. Sice jsem nečetla ani jednu knížku od Dana Browna, ale moc bych chtěla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) ještě se takříkajíc hledám, ale pokud se tenhle styl líbí, zůstanu u něj :)

      Vymazat

Hlavně slušně :)