Na Knižním doupěti se podívejte na ukázku ze série s Lincolnem Rhymem
Dnes se podíváme na ukázku z knihy Spící panna ze série Kathryn Dance
Pondělí
1
Vyšetřování začalo jako každé jiné.
Kathryn Danceová vešla do vyšetřovací místnosti a spatřila za kovovým stolkem třiačtyřicetiletého spoutaného muže, který si ji bedlivě prohlížel. Vyslýchané subjekty to tak samozřejmě dělaly vždy, i když nikdy ne tak udivujícíma očima. Byly modré, ale tahle modř se nepodobala obloze, oceánu ani slavným drahokamům.
„Dobré ráno,“ řekla Danceová a posadila se naproti muži.
„Nápodobně,“ odvětil Daniel Pell, jenž před osmi lety ubodal k smrti čtyři členy jedné rodiny z důvodu, s nímž se nikdy nikomu nesvěřil. Jeho hlas zněl měkce.
Drobný a šlachovitý Pell se uvolněně opřel o židli a na jeho vousaté tváři se objevil lehký úsměv. Hlavu s dlouhými šedočernými vlasy držel nakloněnou na stranu. A zatímco většinu vyšetřování prováděných na vězeňské půdě doprovází zvonivý zvuk pout, jak se subjekty snaží prokázat svou nevinu rozmáchlými a předvídatelnými gesty, Daniel Pell setrvával v dokonalé nehybnosti.
Danceová jako specialistka na vyšetřování a kinezii – řeč těla – viděla v Pellově chování a posedu obezřetnost, ale i sebedůvěru… a kupodivu také pobavenost. Pell měl na sobě oranžovou vězeňskou kombinézu s našitým nápisem „Nápravně výchovný ústav Capitola“ vepředu a poněkud nadbytečným slovem „Vězeň“ vzadu.
Momentálně se však s Danceovou nenacházeli v Capitole, nýbrž ve střežené vyšetřovací místnosti v budově okresního soudu v Salinasu, plných pětašedesát kilometrů od Capitoly.
Pell pokračoval v prohlídce. Nejprve si změřil pohledem oči Kathryn Danceové – jejich zelený odstín jako by se vhodně doplňoval s jeho zvláštní modří –, které lemovaly brýle s hranatými černými obroučkami. Poté se zaměřil na její špinavě blonďaté vlasy spletené do copu, černé sako a neprůsvitnou bílou halenku pod ním, která vůbec nic neodhalovala. Všiml si rovněž prázdného pouzdra u agentčina pasu. Prohlížel si ji pečlivě a nikam nespěchal; vyšetřovatele a vyšetřované pojí vzájemná zvědavost. (Jak Danceová říkávala na seminářích z vyšetřovací techniky studentům: „Zkoumají vás stejně důkladně, jako vy zkoumáte je – a obvykle ještě důkladněji, poněvadž mohou více ztratit.“)
Danceová hmátla do modré kabelky pro legitimaci a nedala najevo žádnou reakci, když uvnitř zahlédla hračku malého netopýrka z loňského Halloweenu, kterou jí tam ráno podstrčil jako kanadský žertík buďto dvanáctiletý syn Wes, nebo jeho mladší sestra Maggie, případně oba. Napadlo ji, jak je někdy život plný kontrastů. Ještě před hodinou snídala s dětmi v útulném viktoriánském domě v idylickém Pacific Grove, kde jim u nohou leželi dva zdraví psi žadonící o slaninu, zatímco teď sedí za úplně jiným stolem a naproti sobě má usvědčeného vraha.
Našla legitimaci a ukázala ji Pellovi. Ten se na ni dlouze zadíval a lehce se předklonil. „Danceová. Zajímavé jméno. Kdo ví, odkud pochází. A ten Kalifornský úřad…, co to je?“
„Úřad vyšetřování. Je to jako FBI, ale jen pro stát Kalifornie. Pane Pelle, jste srozuměn s tím, že se tento rozhovor nahrává?“
Pell pohlédl na zrcadlo, za nímž vrněla videokamera. „Vy si vážně myslíte, že věříme, že to zrcadlo je tu kvůli tomu, abychom si mohli udělat vlasy?“
Zrcadla se však do vyšetřovacích místností neinstalují kvůli ukrytí kamer a svědků – na to existují mnohem lepší a modernější metody –, nýbrž proto, že když lidé vidí sami sebe, mají menší sklon lhát.
Danceová se chabě usmála. „A jste srozuměn s tím, že můžete tento rozhovor kdykoliv ukončit a že máte právo na advokáta?“
„V trestněprávních procedurách se vyznám líp než celý absolventský ročník Hastingsovy právnické fakulty dohromady. Což je, když na to přijde, docela legrační představa.“
Byl lepší řečník, než Danceová čekala. A taky byl chytřejší.
Daniel Raymond Pell, který si odpykával doživotní trest za vraždy Williama Croytona, jeho manželky a dvou jeho dětí, spáchané v roce 1999, oslovil minulý týden spoluvězně, jenž měl být z Capitoly zanedlouho propuštěn, a požádal ho, aby za něj po propuštění za úplatu něco vyřídil. Řekl mu o jakýchsi usvědčujících důkazech, jichž se před lety zbavil v Salinasu, a svěřil se mu s obavami, že by ho tyto předměty mohly zaplést do nevyřešené vraždy jednoho zámožného farmáře. Nedávno se totiž dočetl, že město Salinas provádí renovaci vodovodního systému. To v něm probudilo vzpomínky a zároveň vyvolalo obavy, že by někdo mohl ukryté důkazy najít. Požádal tedy spoluvězně, aby je vyhledal a zničil.
Pell si k tomu však vybral nesprávného člověka. Spoluvězeň odsouzený na krátkou dobu vyklopil všechno ředitelce věznice, která zavolala na úřad šerifa okresu Monterey. Vyšetřovatele napadlo, zda Pell náhodou nemluvil o nevyřešené vraždě farmáře Roberta Herrona, jenž byl před deseti lety ubit k smrti. Vražedná zbraň – předpokládalo se, že jde o kladivo – se nikdy nenašla. Úřad šerifa tedy vyčlenil tým, který měl prohledat všechny studny v dané části města. Netrvalo dlouho a tým opravdu našel otrhané tričko, kladivo a prázdnou náprsní tašku s vyraženými iniciálami R. H. Dva otisky prstů na kladivu patřily Danielu Pellovi.
Montereyský okresní státní zástupce se rozhodl předložit případ velké porotě v Salinasu a požádal agentku CBI Kathryn Danceovou, aby Pella vyslechla a pokusila se ho přimět k doznání.
„Jak dlouho jste žil v oblasti Monterey?“ zeptala se nyní Danceová.
Pella jako by překvapilo, že na něj okamžitě nezačala pouštět hrůzu. „Pár let.“
„Kde?“
„V Seaside.“ Asi třicetitisícové město severně od Monterey na silnici 1, obývané především mladými dělnickými rodinami a důchodci. „Za své těžce vydělané peníze tam toho dostanete víc,“ vysvětlil. „Víc než v tom vašem nóbl Carmelu.“ Jeho oči přistály na jejím obličeji.
Gramatiku a větnou skladbu má dobrou, všimla si Danceová a naopak si nevšímala jeho rybářské expedice za informacemi o jejím místě bydliště.
Dál se ho vyptávala na jeho život v Seaside a ve vězení a celou dobu ho přitom pozorovala: jak se chová, když jsou mu kladeny otázky, a jak se chová, když na ně odpovídá. Nedělala to, aby z něj získala informace – díky domácí přípravě předem znala odpovědi na vše, nač se ptala –, ale aby stanovila jeho behaviorální „základní čtení“.
Anotace
Agentka Kathryn Danceová, odbornice na kinezickou analýzu, dokáže odhadnout lež a vytušit myšlenkové pochody vyšetřovaného s takovou jistotou, že si vysloužila i uznání věhlasného newyorského kriminalisty Lincolna Rhyma. Nyní Danceová řeší závažný případ v rodné Kalifornii: Daniel Pell, několikanásobný vrah, jenž dokáže ostatním snadno vnutit svou vůli, utekl pomocí geniálního triku z vězení a začíná realizovat svůj zrůdný plán.Chce-li Kathryn Danceová dopadnout Pella dříve, než zmaří další životy, musí získat ke spolupráci lidi z jeho minulosti: trojici žen, které žily pod jeho sadistickou vládou v sektě, a zejména malou holčičku přezdívanou Spící panna. Ta byla jediným člověkem, kterému se podařilo přežít, když Pell ve svém běsnění povraždil celou jednu rodinu.
Podaří se Pellovi, tomuto velmistrovi v manipulaci s okolím, realizovat své hrůzné záměry? Anebo zvítězí pronikavý úsudek a dokonalý pozorovací talent Kathryn Danceová a jejích kolegů? Na to si, jak je už u Jefferyho Deavera obvyklé, budeme muset počkat až do úplně poslední stránky. (www.dominoknihy.cz)
Série
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)