neděle 16. března 2014

Review: Původ

Originální název - Origin
Autor - J.T. Brannan
Počet stran - 320
Vydáno - 2014
Nakladatelství - Knižní klub

Recenze

Náhodný objev v ledu by mohl být pro celou skupinku vědců průlomový. Pak ale dojde k nehodě a všichni zúčastnění jsou po smrti. Evelyn Edwardsová jako zázrakem přežije, ale je jí jasné, že pokud nevyhledá pomoc, brzy zemře. Tělo, které objevili, musí pro někoho hodně znamenat, že se neštítí ani vraždy. A Lynn nemá ani tušení, do čeho se zamotala. Na konci toho všeho je odpovědí na otázky právě ona sama.

Když se Evelyn rozhodla pracovat na Antarktidě, bylo to běžné vědecké pátrání po původu a důvodech tání ledovce. Náhodným objevem se vše komplikuje. V ledu objevili tělo muže, podle všeho moderního muže, ale jak to, že led vykazuje stáří čtyřicet tisíc let? Vůbec to nedává smysl. Absolutně ne. Na rozkaz velitele NASA má celá skupinka počkat na přílet lidí, kteří tělo vyprostí, a nemají se k tělu přibližovat. Jako vědkyně ale neodolá a z těla odebere vzorky DNA a části oděvu. Po vyproštění těla jsou všichni odvoláni zpět do USA, v jednom vrtulníku je převáženo tělo s členy armády, v druhém výzkumný tým. Když Lynn vstoupí do kokpitu jediné, na co dokáže myslet, že se někde stala chyba. Vrtulník letí na autopilota a blikající kontrolka jim odpočítává čas. A pak nastane výbuch. 

Lynn, která celý život pracovala pro vládu, najednou netuší, na koho by se mohla obrátit o pomoc. Jediný člověk, který by jí mohl pomoci je její bývalý manžel Matt, ale s ním už nemluvila několik let. I tak neváhá a tajně se s ním spojí. Aniž by věděl, co se opravdu děje, je vtažen do boje o přežití. A možná, kdyby se ho nepokusila zabít banda ozbrojených vládních agentů, Lynnině příběhu by nevěřil. Teď to ale dává smysl, i když mu to připadá přitažené za vlasy. Copak by mohl být v ledu člověk, podobný vyspělému Homo sapiens sapiens? Někde se musela stát chyba. Přeci se mohli splést při odhadu stáří. Pak ale nechápe, proč by po nich někdo šel a chtěl je mít mrtvé. 

Matt s Lynn se snaží dostat z Mexika zpět do Ameriky a s pomocí přátel chtějí získat informace. Co všechno vědí, chce vědět i Jacobs, hlava Bilderbergské stovky. Takhle před koncem, nehodlá nic nechat náhodě. Jejich projekt je možná pro někoho nemorální, ale on je rozhodnutý pokračovat a Annunaki přivést zpět. Lynn s Mattem zjišťují, že některé konspirační teorie nemají tak daleko k pravdě. Obrazce v Nazce byly záhadou desítky let, povídačky, že v Oblasti 51 ukrývá vláda mimozemské technologie. Jak to tak vypadá, úplně mimozemské nejsou. A CERN, uznávaný institut v Ženevě, ukrývá mnohem víc, než jen antihmotu. Když Lynn zjistí pravdu, není cesty zpět. Uvědomuje si, že odpověď na otázku odkud Annunaki pochází, má přímo před sebou.

Kniha Původ na první pohled vypadá jako běžný nijak zvlášť uchvacující thriller. Po prvních kapitolách ale pochopíte, že nic není takové, jak se na první pohled zdálo. Pátrání Evelyn a Matta čtenáře nutí přemýšlet, co se vlastně děje a kam to celé směřuje. Především střídání vyprávění z pohledu Lynn a Matta s linií Jacobse navozuje pocit, že tak trochu víte, o co jde. Náznaky jsou ale mnohoznačné, a když se dopracujete k pravdě, nejspíš vás to ohromí. Osobně jsem myslela, že jde o něco jiné a byla jsem v šoku, co za tím stojí.

I když si myslím, že autor možná trochu nadhodnotil Mattovi schopnosti, jejich útěky byly fascinující. Pokaždé jsem si myslela, že už je mají, že je konec, ale jim se nějakým způsobem povedlo utéct. Pravdou ale je, že ve vypjatých situacích, s přívalem adrenalinu a hrůzy je lidská bytost schopná neuvěřitelných věcí. 

Původ má rychlost, spád a neustále balancuje na hraně. Nutí čtenáře přemýšlet a uvažovat nad tím, jestli je tohle opravdu možné. Nechává otevřené dveře nejrůznějším teoriím až do poslední chvíle. Upřímně, po posledních větách mi hlavou běželo jediné „To jako fakt? To není … nebo je to možné?“. Pak ještě jedna věta, kterou nebudu prezentovat, protože jsem si jednoduše myslela, že si autor ze mě dělá srandu. Takovou bombou to celé ukončit. Ale vlastně to dává smysl. Tahle kniha byla jednoznačně jednou z nejlepších, jaké jsem z tohoto žánru, kdy četla.

„Dále tu máme různé pravěké kresby, které znázorňují postavy připomínající návštěvníky z vesmíru nebo kosmonauty s helmami – vlastně jsou hodně podobné tomu geoglyfu, co jsme právě viděli. Najdeme je všude možně, pravěkými jeskynními malbami na africké Sahaře počínaje a mayskými chrámy v Mexiku konče, a také Zimbabwe, Jihoafrické republice, Rusku, Uzbekistánu i ve Val Camonica v severní Itálii, a mohl bych pokračovat dál. Stále stejné výjevy – postavy podobné lidem v podivném oblečení a helmě.

4 komentáře:

  1. Nesnáším a zároveň miluji, když mě autor na konci knihy něčím absolutně šokuje. :D Já pak jenom zírám, zírám, toho člověka bych nejradši uškrtila a objala zároveň.
    vypadá to na opravdu zajímavou knížku. Moc pěkná recenze:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle asi jen tak nedostaneš z hlavy. :) Rozhodně bych se vyhnula neřesti číst konec dřív, než celou knihu ;) Ten konec je prostě absolutně neuvěřitelný a přitom .. pořád to nějak nemůžu dostat z hlavy :)
      A díky!

      Vymazat
  2. Moc na takovýhle žánr nejsem, ale tahle knížka mě vážně zaujala - doufám, že to budou mít u nás v knihovně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to docela nové, tak nevím, ale je to opravdu hodně zajímavé a pěkně napsané :)

      Vymazat

Hlavně slušně :)